SPOLEČENSTVO ČESKÝCH KNIHAŘŮ

Plzeň 2013

Ohlédnutí za Seminářem SČK a Trienále umělecké knižní vazby 2013 v Plzni

Letošní seminář byl spojený s Trienále a naším hostitelem bylo Západočeské muzeum v Plzni. Musím přiznat, že jsem Plzeň znala jen z okénka auta, a tak mne historické centrum mile překvapilo. Parkem plným kvetoucích rododendronů se dojde k fontáně před krásnou secesní budovu Muzea. Historická stavba s výborným přednáškovým sálem, dobře technicky vybaveným pro přednášející a pohodlným pro posluchače, se líbila asi všem. (Jen dealeři se v přidělené zbrojnici poněkud tísnili.)

Ve čtvtek večer po oficiálním zahájení otevřel program semináře Dr. Ila Šedo svou přednáškou o knižních sbírkách Západočeského muzea. Historické vazby promítaníé na plátno doplňoval zajímavým komentářem, ze kterého bylo znát, že své práci nejen dobře rozumí, ale hlavně ji má rád. A nezůstalo jen u přednášky. Druhý den nás provedl svým královstvím – nádherně obnovenou knihovnou. Mohli jsme prozkoumat všechna zákoutí, vystoupat po dřevěných točitých schodech na galerii a obdivovat důmyslné skříňky a úložné prostory. Na pultech jsme si mohli prohlédnout a v bílých rukavičkách osahat připravené vazby – skvosty a obdivovat naše mistrovské předchůdce knihaře. Ještě se máme co učit a zlepšovat!

Učit jsme se začali hned v pátek dopoledne. Daniel Kelm, americký knihař – nebo spíš výtvarník? (každopádně tvořivý nadšenec) – nám ukazoval, jak se dá s vazbou pohrát. Jeho knihy jako knihy příliš nevypadaly. Byly to objekty – skládačky – geometrické tvary, měnící se před užaslýma očima diváků. Pomocí tenkých drátků, jakýchsi pantů, vytvářel takové prostorové variace (např. Mobiův pás), že chvílemi působil dojmem kouzelníka. Bez ohledu na to, zda někdy využijeme některý z jeho nápadů v naší knihařské praxi, bylo seznámení s tímto nadšeným „alchymistou“ velmi obohacující a jeho tvůrčí elán rozhodně podnětný.  

Přednáška Jany Trnkové o Koptské vazbě byla diametrálně odlišná, což bylo dobře. V úvodu nám Jana předvedla na promítané prezentaci, jak takové vazby mohou být krásné a rozmanité. Potom rozdala připravené složky papírů a nebezpečně vypadající zahnuté čalounické jehly s nití, abychom si mohli ten nejjednodušší styl šití řetízkovým stehem vyzkoušet. Ti, kdo píchali, provlékali a uzlovali, brzy zjistili, že jehly nebezpečně nejen vypadají... (také jste se píchli?). O to více jsme obdivovali staré Kopty a hlavně zručnou Janu Trnkovou.

Po dvou přednáškách jsme se všichni těšili na oběd. Většina se nás sešla v předchozí večer objevené, dnes již „té naší“ pizzerii. U dobrého jídla jsme probírali, jak šel rok, protože s mnohými jsme se viděli zase po roce, předávali si zkušenosti se zkaženými či naopak povedenými zakázkami (což obojí povzbudí) a smáli se veselým historkám. Čas utíkal tak rychle, že jsme pak my museli utíkat zpátky do muzea, abychom nezmeškali vernisáž a vyhlášení výsledků Trienále.

Po slavnostním ceremoniálu za účasti vedení Města Plzně, Západočeského muzea a Ústavu umění a designu ZČU byly rozdány ceny vítězům – diplom a skleněný objekt od Dalibora Nesnídala. Ocenění, Miroslava a Lubomír Krupkovi, Helena Klinderová, Jiří Fogl, Jana Přibíková, Pavla Boháčová a Eva Majerová, si připili šampaňským a poté jsme zamířili po schodišti o patro výš do výstavního sálu. K našemu překvapení se rozezněly trumpetové fanfáry, které úžasně podtrhly slavnostní atmosféru. Vystavené knihy byly krásné. Škoda, že jich nebylo víc. Doufejme, že na příští Trienále se lépe připravíme a nabízené výstavní prostory zcela zaplníme.

Kdo si myslel, že práce studentů oboru „Kniha a tvarování papíru“, představované po dopoledních ukázkách a právě zhlédnuté výstavě nebudou mít šanci obstát, rozhodně se zmýlil. Práce, které nám představila vyučující BcA. Petra Soukupová, byly velice nápadité. Různorodost a specifické pojetí zadaných témat odrážely lišící se osobnosti studentů. Škála prací od krajkově jemných vyřezávaných tvarů po technicky promyšlené a vypracované objekty byla opravdu obdivuhodná. Kéž by to těm mladým tvořivým lidem vydrželo a kéž by pro svou kreativitu našli uplatnění a nemuseli si vydělávat něčím úlně jiným.

Kromě přednášek a výstavy se jistě všichni těšili na společenský večer. Naši hostitelé se opět předvedli v nejlepších barvách. Prostorný sál v hotelu jen kousek od muzea jsme měli sami pro sebe, muzikanti vyhrávající k poslechu i tanci uměli rozumně ztišit či vypnout, takže jsme si mohli přátelsky popovídat a stoly s jídlem rozmanitý, lahodným a krásně naaranžovaným se prohýbaly, a to až do konce večera (nebyly na nich Ubrousky, prostři se!?). Tradiční Jacíčkova tombola byla jako obvykle plná cenných i méně cenných trofejí. Ty méně cenné jsou cennější o spoustu legrace, kterou zejména v okolosedících vyvolávájí. A tok se nám pátek přes půlnoc úspěšně překlopil do soboty.

Ráno nás opět budilo sluníčko. První zývající knihaře jsme potkali na chodbách ubytovny, další na náměstí, s několika jinými, ale též zývajícími, jsme se vystřídali u stolku v kavárně.

Poslední šance projít se pod halapartnami a mezi brněním a objevit nějaký zajímavý knihařský arzenál na pultech dealerů! S roličkami a balíčky jsme vystoupali do druhého přednáškového dopoledne.

Zigor A. Calzada přiletěl se svou sympatickou přítelkyní Alaitz ze Španělska, aby nám předvedl, jak přenést na kůži obrázek umístěný v počítači. Byla to jeho první přednáška, ale tréma, ka které se nám přiznal, byla zcela zbytečná. Zigor byl perfektně připraven. Ve své dílně natočil na video přesný postup práce krok za krokem, videosekvence nám promítal, slovně komentoval, což výborně tlumočila zajištěná překladatelka. Kromě toho každou z deseti takto pro nás vyrobených knížek nechával kolovat, takže jsme si je mohli zblízka prohlédnou a osahat.

Pan Jiří Fogl je knihař zkušený a o svou zručnost a zkušenost se už s námi nejednou dělil. Přesto i on měl po vysokém nastavení laťky trému - „Dyť vám nemám co novýho ukázat“. Pravda, ruční zlaceníá pomocí folie je zdobící technika používaná, tradiční ba přímo klasická. Ale podívat se, jak někdo něco umí s mistrovskou dovedností a jistotou, to je vždycky zážitek, který stojí za to. Navíc při tom většinou objevíte nějaký drovný fígl či zlepšovák nebo okoukáte ten správný grif, který vám chyběl. Prostě pa nFogl udělal dokonalou zlatou tečku za letošním seminářem, který měl nejenom podle mého hodnocení opravdu vysokou úroveň a věřím, že každého z nás nějak obohatil.

Za zlatou tečkou následovalo ještě pár teček – večerní posezení s těmi, kdo ještě nemuseli odjet. Proběhlo v rodinném přátelském duchu i prostředí a shodli jsme se, že i kdybychom se letos nenaučili nic nového, přesto by tohle naše knihařské setkávání stálo za to.

Komu z vás to tentokrát nevyšlo, přijeďte určitě příště. Setkáme se v Benešově u Prahy a pro nás organizátory to po plzeňské zkušenosti bude dost těžké, ale doufám, že si to společně uděláme hezké.

Dobrý knihařský rok Vám přeje a na setkání se těší Kateřina Stašová.

Foto ve fotogalerii: Helena Klinderová

První článek z internetových novin QAP.CZ

 

Téměř všichni členové SČK na společném fotu 2013 Foto: západočeské muzem

 

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode

Knihaři CZ